Insolvence – insolvenční návrh

Jak se chránit při neopodstatněné a bezdůvodné insolvenci?

Především je nutné na danou skutečnost rychle zareagovat. Je potřeba se okamžitě spojit s daným soudem, který o příslušném návrhu na insolvenci rozhoduje a předložit mu co možná nejkompletnější údaje o majetku, závazcích, pohledávkách a všech výpisů z účtů. Plus samozřejmě informaci o tom, které pohledávky jsou neopodstatněné a které se snažíte popřít, že nemají žádnou faktickou podstatu. Vhodné je uvést i důvody proč dané pohledávky nemohou být důvodem pro insolvenci. Pro usnadnění rozhodnutí soudu u nepoměrně nevýznamné pohledávky je také vhodné uvést obě skutečnosti (velikost majetku v porovnání s pohledávkou věřitele).
V zákoně přesně tato skutečnost je důvodem pro zamítnutí insolvence.

Dále je potřeba kontaktovat svou vlastní banku a bránit se proti případnému blokování účtů. K tomu dochází až při soudním předběžném opatření, ke kterému by však nemělo u neoprávněné insolvenci vůbec dojít. Je potřeba s bankou komunikovat a případně jí předložit stejné informace jako soudu. Pokud se jedná o vaši stálou banku, ví o vašich aktivitách, nemělo by dojít k zablokování účtů jen tak z vlastní aktivity banky a vy tím pádem máte dále možnost spravovat své prostředky.

Insolvenci je možné chápat jako velice účinný nástroj pro oddlužování a zároveň pro ochranu splatnosti pohledávek věřitele. Ale co když se insolvence použije jako relativně legální nástroj konkurenčního boje a diskreditace jiné společnosti?

Ale vlastní ochranou to stále nekončí. Teprve začíná. Je potřeba podat žalobu.

A to přesně o náhradu škody. Jde o to, aby si zkrátka daný člověk, který na vás neopodstatněný návrh na insolvenci podal, danou skutečnost příště rozmyslel. Tuto žalobu je možné podat do 3 měsíců od obdržení rozhodnutí soudu o zrušení insolvenčního návrhu. Poté jen u soudu dokážete, že daný návrh byl neopodstatněný a vašim konkurentem jasně cílený na to, aby vaši společnost či osobu zdiskreditoval. Ocenění vzniklých škod může být velice vhodným prostředkem pro prosazování a dokazování u soudu. Na skutečnosti a místa, kde může vaší společnosti dojít ke škodě ztrátou dobrého jména či ratingu jistě přijdete sami.

Insolvenční návrh je vždy nepříjemnou událostí. Dojde-li však k insolvenčnímu návrhu neoprávněně, či dokonce cíleně v rámci konkurenčního boje, je potřeba se chránit. Insolvenční zákon již i na tuto skutečnost pamatuje.

Podle soudních statistik je zamítnuto až 60% insolvenčních návrhů.

To znamená, že více než polovina návrhů na insolvenci jsou neopodstatněné požadavky. Co tedy informace, že na společnost je uvalen insolvenční návrh vůbec znamená? Prakticky vůbec nic. Tento návrh musí přezkoumat soud a ten teprve rozhodne, zda jsou pohledávky oprávněné. Do té doby je však společnost vedena s přízviskem a ve spojení s insolvencí, která však ve své podstatě nemusí být vůbec aktuální, oprávněná a věcná.

V praxi se tak běžně stávalo, že společnost, která nikomu nedluží (respektive nemá pohledávky po splatnosti), se dostane velice snadno do insolvenčního rejstříku.
Ministr spravedlnosti se snaží proti těmto praktikám zakročit a postupně se mu to i daří.

Novela insolvenčního zákona omezila udělovat punc dlužníka

Díky novele insolvenčního zákona, která proběhla před několika měsíci, již není tak jednoduché na někoho uvalit punc dlužníka. Zdravá společnost, která nemá dluhy po splatnosti tak nebudou trpět konkurenčním tlakům jiných společností, které na ně bezdůvodně u soudů podávaly návrhy na insolvenci. Obzvláště malé společnosti, pro které je životně důležitá každá zakázka, mohou díky dlouhému soudnímu rozhodování přijít o důležité zakázky jen díky tomu, že je na ně uvalen bezdůvodný návrh na insolvenci. O špatné pověsti společnosti, která se těžko odstraňuje, ani nemluvě.

Poplatek omezí podávání bezdůvodného návrhu na insolvenci

Ministr se snaží znesnadňovat situaci těm, kteří podávají návrhy neoprávněně. Jde o to, že bude nastaven poplatek, který bude muset zaplatit ten, kdo podá zjevně klasický, ale především bezdůvodný návrh na insolvenci další osoby. Tento poplatek bude vybírat přímo soud ze svého titulu. Zabrání se tak řadě bezdůvodných návrhů a státní kasa vybere několik desítek milionů korun navíc. Soud také má v ruce možnost odmítnout zjevně neopodstatněný návrh na insolvenci na základě pohledávky, která je ve zjevném nepoměru (výrazně nižší) než je majetek dlužníka. K tomu se přidává pokuta v řádech desítek korun za to, že soud odmítne návrh pro zjevnou bezdůvodnost. Zde právě ministr spravedlnosti cílí na ty osoby, které v minulosti využívaly insolvenční řízení v rámci nekalého konkurenčního boje a snahy o pošpinění dobrého jména svého konkurenta v obchodním styku. Díky této skutečnosti by se měly výrazně snížit takzvané „šikanózní“ insolvenční návrhy.

Důležité pro občany i firmy však je skutečnost, že zahájení insolvenčního řízení ještě neznamená, že daná společnost není schopná hradit své závazky. Znamená to pouze to, že na danou společnost nějaký její věřitel podal návrh na insolvenci. Jak soud o této skutečnosti rozhodne je teprve tou informací, u které by měl stakeholder uvažovat.