Vymáhání a inkaso pohledávek je palčivým problémem, který může potkat každého z nás. Legální byznys v oblasti exekucí a vymáhání často funguje na kraji zákona a i odpovědný občan se může třeba i neochotou institucí dostat do velkých problémů.

Vymáhání pohledávek by se mělo vždy řídit několika nejen právními, ale i morálními zásadami. Ti kvalitní a zodpovědní exekutoři a „vymahači“ pohledávek se také snaží řídit určitým kodexem, je zde však celá řada společností, které si zkrátka na vymáhání pohledávek sice legální, ale nepříliš morální a etickou cestou vydělávají enormní zisky.

Upozornění dlužníka na tuto skutečnost.

Přeci jenom ne každá platba se musela dostat tam, kam měla a v daném časovém termínu. Několik procent z dlužné částky pro pozdní platby je asi každým z nás akceptovatelné, jelikož obvykle chyba byla skutečně na naší straně, i když nás na to nikdo neupozornil. Při řešení pohledávek by se mělo postupovat dle morální kodexů a dát dlužníkovi šanci na to, aby své závazky uhradil.
Jde tedy o přípravu splátkového kalendáře, který odpovídá jeho příjmům a prokonzultování možností splácet tyto prostředky. Stále do vztahu nemusí vstupovat žádný exekutor ani vymahač a věřitel či úřad, kterému člověk dluží může své peníze dostat od dlužníka a připočítat si i nějakou tu procentní provizi jako poplatek za prodlení z platby.

Důležité jsou informace.

Kolikrát člověk ani neví, že něco nezaplatil (nebo dokonce to zaplatil, ale s jiným variabilním symbolem, ale pro danou instituci to může být nedošlá platba). Stačí jediný doporučený dopis do vlastních rukou a situace může být vyřešená. Vždyť člověk, který řádně všechny své závazky platí a jednou zapomene zaplatit popelnici, může v dnešní době za několik let dostat exekuční příkaz na dluh ve výši desítek tisíc korun, plus náklady exekuce a to jenom za to, že ho nikdo neiformoval o tom, že před několika lety zapomněl zaplatit několik set korun za popelnice.

Jistě budete souhlasit, že každý z nás by klidně náklady doporučeného dopisu do vlastních rukou rád zaplatil i ve své režii. Ale proč by nás chtěl daný úřad informovat, když může jednoduše přihodit zakázku dál a ještě z toho mít slušnou provizi na víc.

Další situací je skutečnost, že zapomenete zaplatit.

A co se stane? Snaha o domluvu, třeba i se státním úřadem na splátkovém kalendáři je utopie. První splátka polovina dluhu a během několika měsíců zbytek může být pro společnost či občana tak drastickým prvkem splácení, že není možné dluh uhradit, obzvláště pokud člověk nemohl původní dluh zaplatit díky okolnostem, které těžko mohl ovlivnit, a které výrazně zahýbaly celým jeho životem (ztráta zaměstnání, jiné výdaje, rodinné problémy a podobně).
A přitom již další měsíc může být situace úplně odlišná a člověk může být schopen platit, ale dnes nikdo na nic nečeká. Šup pohledávku exekutorovi. A je to.

Stále se bavíme o běžném občanovi či společnosti, který plní své závazky a není notorickým dlužníkem. K notorickým dlužníkům je potřeba přistupovat jinak a klidně s tvrdými postihy, ale není možné, aby kvůli dluhu několika set korun, který se za několik let vyšplhá na tisíce, přidal exekutor náklady v řádu desítek tisíc korun a následně zabavil automobil v hodnotě stovek tisíc korun. Proti tomu je třeba tvrdě bojovat.

Read More